Varování! V
tomto článku se vyskytují moje depresivní pocity ve včerejška a jím
odpovídající výrazy. Nikomu nedoporučuji si tenhle článek číst...
Začalo to včera večer, když jsem si začala číst článek
o tom, že se nemá léčba TS odkládat. Ne, nedočetla jsem ho dokonce. Na
to jsem opravdu neměla sílu. Šla jsem spát v 10, usnula jsem ve 2.
Obvykle si pouštím hudbu na uklidnění, což vůbec nepomohlo, naštěstí mi
trochu pomohla kámoška. No spíš hodně, já říkám trochu, ale ono to se
mnou stejně víc nešlo.
Uvědomila jsem si, jaká jsem <censored>,
když jsem si neuvědomila, že jsem TS, už dřív. Teď mám začít s léčbou
až v 18ti, a někteří už to v tomhle věku měli za sebou. Fakt mám pocit,
že už je to v <censored>, slušně řečeno ztracené.
A
aby toho nebylo málo, nerozumím tomu, proč jsem si tohle neuvědomovala
už v předškolním věku, narozdíl od ostatních TS. Takže nejen, že nejsem
holka (fyzicky), já asi nejsem ani TS, jen nějaký <censored> psychicky narušený individum (nebo jak se to píše).
No,
tak to jsou moje další dva hřebíčky do rakve, vedle šílné výšky, sloní
velikosti nohou, hnusnému vzhledu, ještě snad horšího hlasu... A to
nepočítám své psychické vlastnosti, jako je třeba lenost a náladovost.
Hmm, ještě nejsem blázen? To bych se divila.
No
a na závěr doufám, že jste si tyhle moje výlevy nikdo nečetli (jo já
vím, že určitě četli, co?), ale prostě jsem měla potřebu to sem napsat.
Depka je děsná svině. Ještě větší, než můj život.
Annia | 
Kliiiiid holka. Vim ze zivot neni pericko, ale urcite to zvladnes. Jinak co se tyka vysky tak to jeste neni hrozne, nohy jsou trochu problem ale jen v CR, na vzhled pomuze plastika :) a hlas se budes muset ucit. :)